Polárnici nezmrzli, zachránci dorazili včas

„Počátkem devadesátých let, kdy akce vznikla, se jí každoročně zúčastnila více než desítka fandů recese a dobré nálady. Tentokrát jsme byli tři, chvíli zřejmě potrvá, než dobývání severního pólu zase vejde do povědomí,“ uvedl šéf pořádajícího klubu Jaroslav Koribský.

Postavení stanů na spaní a na vybavení provázel desetistupňový mráz a jasná obloha plná jiskřivých hvězd. Izolační vrstvu oddělující nocležníky od dvacet pět centimetrů silné vrstvy ledu tvořily karimatka a dva spacáky. Teprve na nich nocovali polárníci.

„Ve stanu jsem zvyklá spát, ale v takové zimě jsem to zatím ještě nezkoušela. Naštěstí jsme s sebou měli i něco na zahřátí,“ poznamenala Iva Koudelíková, která na sebe na noc preventivně navlékla troje ponožky, troje tepláky a pět vrstev mikin a bund. Neodložila ani rukavice, jen čepici našla ráno vedle sebe.

„Chladno bylo jen zvečera, ráno bylo ve stanu příjemně teplo, takže jsme spali až do půl deváté,“ prohlásil spokojeně Koribský. Z původního plánu vysekat v ledu čtverec o velikosti dvakrát dva metry na osvěžení pro otužilce, zbyla jen malá díra. Hladinu pak při mínus osmnácti stupních okamžitě potáhl ledový škraloup. Po doušku horkého čaje nad hlavami polárníků zakroužili piloti dvou motorových padáků. Ti měli v roli zachránců dodat dobyvatelům severního pólu potraviny, případně hodit záchranné lano.

autor: Eva Ševčíková