500 km v sedle
Františkov 500km v sedle
„Akce, kde si mohl každý z účastníků společně ověřit vlastní výkonnost. Cílem bylo zdolat trať 500km nebo ujet ve stanovený čas co nejdelší vzdálenost. Dlouze jsem přemýšlel o zvolení taktiky, ale jak se ukázalo, improvizovat během závodu bylo nutností.“
Hlavní pořadatel klub X-Sports připravil trať naprosto parádně (zabloudil jsem jen 2x a najel zbytečných 10km :o)). Jednalo se tedy o 100 km okruh převážně po zpevněných lesních cestách s převýšením u jednoho okruhu 2627 m. Ke startu v brzkých ranních hodinách se postavilo 20 závodníků, ostatní vyčkávali. S ranním sluncem přichází na 30 km déšť, a tak nejen že trpím v kopcích, ale ve sjezdem pěkně mrznu. Při průjezdu kolem chaty Paprsek mrknu na teploměr: 4°C. První den najíždím 200km a do cíle se dostanu kolem 21.30 hod. Musím ještě drobně opravit a seřídit kolo a do vytoužené postele se dostávám až pozdě večer. Dopřeji si delší pauzu a zpět na okruh se vracím v 09.30hod. Dnes mám v plánu jen 100km. Počasí je rapidně lepší, a tak mám čas si okruh více užít a kochat se okolní přírodou. Do prostoru cíle přijíždím v odpoledních hodinách a s dobrým pocitem, že více jak polovinu závodu mám za sebou ulehám k odpočinku. Vstávám v 03.15hod s představou, že bych mohl dnes ujet zbývajících 200km. V noci mě ale budí palčivá bolest v pravém koleni, a tak přichází na řadu růžové pilulky. Na 350km jich mám v sobě už pět, abych se vůbec mohl pohybovat kupředu. Myšlenka na dnešní porci ujetých km se radipně mění. Jediné co si přeji je ujet zbylých 50km, dostat se co nejdříve zpět do kempu a pokusit se o co nejlepší regeneraci. Večer je na programu diashow a promítání z expedic Jana Kopky (extrémního českého bikera), který se tohoto závodu taktéž účastní. Konzultujeme společně jeho účast na závodě na Aljašsce v roce 2007, ale musím jít brzo spát. Přejeme si hodně štěstí. On má už splněno a ráno odjíždí domů. Mě čeká ještě posledních 100km. Vstávám v 01:30, doplňuji potřebnou energii přípravky od firmy Nutrend, chystám bidony s ProfiDrinxem, nasazuji čelovku, upevňuji na kolo připravené osvětlení a v 02:15hod vjížím zpět na okruh. Cesta tmou a stále do kopce prvních 15 km je doprovázena mírným deštěm a hustou mlhou. Rychlé sjezdy jsou naprosto nemožné. Soustředím se, abych neudělal chybu, která by mohla znamenat pád a případný odstup ze závodu. Posledních 50km začínám proklínat všechny organizátory, náhodného cestujícího z vlaku, který mě do tohoto závodu navrtal a hlavně sebe. Hledám na dně sil poslední zbytky energie. Posledních 30km soupeřím se dvěma dalšími účastníky. Ze závodu se stává boj o čest kdo z nás tří bude dřív v cíli. Taktizuji a před 15km dlouhým kopcem sesedám z kola, nechám se předjet a snažím se do těla nadopovat co nejvíc energie. Jím 2 pasty EnduroSnack, tyčinku PowerBike a vše důkladně zapíjím ProfiDrinxem. Tenhle krok se ukázal jako klíčový. V posledních metrech stoupání předjíždím soupeře a naposled vidím jejich záda. Do posledního 8 km kopce vjíždím s náskokem asi 500 metrů. Těžší úseky běžím s kolem na zádech a předjet se už rozhodně nechám. V cíli padám na záda a vychutnávám si svůj vnitřní pocit vítězství. Už při prvním startu se mi podařilo dostat do společnosti "pětistofkařů". Výsledný čas: 78hod 45min a celkově 17. místo z 51 závodníků. Dlouze si povídáme s organizátory a s úsměvem na tváři vzpomínáme na kritické úseky trati. Bylo to super, a příští rok? Pokus o 60 hodinovou hranici.... :o))
