24 hours maraton

PŘIJEL JSME, VIDĚL JSEM, DOJEL JSEM....

Tak těmito slovy bych pojmenoval akci z tohoto víkendu!! 

Už samotný příjezd na místo činu a naleznutí vhodného místa ke kempingu na poli, které spíše připomínalo sjezdovku, napovídalo o tom, že tady se žádné rovinkové spurty jezdit nebudou!! Registrace a jiné formálnosti proběhly bez větších problémů, očipování a očuchání prvních pár kilometrů trati taktéž.

Když jsem si v propozicích četl, že za startem čeká na závodníky již tradiční sjezdík, netušil jsem ale, že pojedeme po rozrytém poli, na kterém by se nestyděli pořadatelé z CHAMONIX postavit SUPER-G!! Proto zde skoro při každém kole nechyběly akrobatické kotrmelce, výmyky a smyky a jiné parádičky, které si pro pořadatele nachystali samotní závodníci. Ale již k samotnému průběhu závodu:

Start byl pojat v duchu 24HOURS LE MANS...tzn. závodníci běží ke kolům. I zde na nás čekalo překvapení od pořadatelů, kteří k běžecké trase ke kolům zařadili spurt do zdi (teda kopce podobného sklonu). My co vlastníme trekingové nášlapy, tak jsme se ladným krokem rázem pošunuli do první elitní skupiny, bo ti s nášlapama co nemůžou ani chodit natož běžet prskali zlostí jak jen to šlo a funěli do kopce jak lokomita v první republiky.

průměrný čas: 0:56:46 hod, čas ztrávený v kole: 10:13:25 hod, ujetých km:  158,58 km, průměrná rychlost: 15,52 km/hod, maximální rychlost: 53,7 km/hod, minimální rychlost: chůze 

První kolo závodu bylo takové očuchávací zároveň i kapánek stresující, bo když jsem si uvědomil, že do kopce co jsem teď plný sil vyjel s menšími obtížemi budu jezdit dalších 24hodin, tak sem krapet znejistěl. Přestřelený start se stal osudný některému závodníkovi, který musel být transportován záchrankou do nemocnice a pro něj i celý jeho tým tak závod skončil. Ze začátku závodu nebyl tento incident jediným, ale k večeru se vše uklidnilo a závodníci byli přece jenom opatrnější. Ale projetím každého kola přibývalo siluet podél trati, které se lopotí s opravou kola, defektů, přetrhaných lanek od všeho co jen mohou spojovat, výměnou řetězů, seřizováním přehazovaček, lepením, lepením a zase lepením!! Jediné co jsem v průběhu závodu seřizoval, bylo utáhnutí sedla. Toť vše, takže maximální spokojenost s technickým stavem kolečkina!!

Když se závod pomalu přibližoval k nočním hodinám bylo všem jasné, že se blíží nejtětší a nejkritičtější etapa závodu. Po brzkém seznámení s partou slováků, se kterými ihned proběhla přátelská družba jsme zkonstatovali, že je nutné vše brát s velkým nadhledem a tuto etapu chápat jako: PŘEŽÍT!! To se dále ukázalo jako hlavní krédo závodu, bo s přibývajícími kilometry přibývala únava a s ní i ztráta pozornosti. Noční etapa byla opravdu obrovskou zkouškou a myslím, že pro všechny!! No řekněte sami, kdy vás naposledy někdo probudil v 01:35 a poslal vás s čelovkou na kole do lesa. Ani nebudu raději nahlas zveřejňovat myšlenky, které se mi honili hlavou v tom ŠÍLENÉM ŠÍLENÉM stoupání lesem, které vás přivítalo rozvodněným potůčkem (takže boty totálně durch), a pak hned rovnou po hlavě do sekce kamení, kořenů, výmolů a tun bláta a blata. Není nad to, když se těsně před setměním přižene bouřka jak cip a rázem se z vás stane blátivý magnet.

Moje taktika (konzultovaná s mým technickým doprovodem: Ivča - ktekrá si mimochodem zaslouží pochvalu před nastoupenou jednotkou, bo takovou péči jakou jsem dostával neměl snad žádný závodník) se ukázala jako správně zvolená, takže jeden start ve 22:31, další pak v 01:41 a třetí v 04:41 byl naprostý ideál. Řeknu Vám, že spustit se ze šíleného srázu lesem je opravdu zážitek a můžu jen děkovat dobré paměti, že jsem nevletěl někam mimo trať, bo jsem se celý den snažil zapamatovat každý větší šutr, výmol a jinou laskominu, se kterou by intimnější styk v nočním hodinách mohl znamenat rychlý konec všech naději.

Ranní část závodu už spíše připomínala NOC OŽIVLÝCH MRTVOL, kdy se závodnicí za podpory svých kolegů plahočili ke startu, aby odkroužili své povinné kolečko, a pak se odebrali zpátky do svých spacáků. Po nočních teréních radovánkách jsem již zastával taktitu, hlavně dojet tak aby vydřželo kolo a já se mohl po závodě přesunout domů, vyložit věci, převléct se a vyrazit do brna stěhovat kuchyň se všemi spotřebiči co k ní patří do Olomouce. Takže moje závody a boj se spánkem a časem skončil až cca v neděli ve 22.30hod, kdy jsem se vrátil domů a během pár sekund usnul.

CO SE POVEDLO?

- taktika, počasí přes den, příjemné prostředí, dobré pivečko, super občerstvení s energetickým jídlem, ionťáky, čajem, teplou polévkou a vším co si jen může závodník přát a to vše grátis. Pochopitelně strategicky zvolený techniký tým, který se o mě po celou dobu staral.

CO SE NEPOVEDLO?

- bohužel jsem si před posledním kolem zapomněl ve stanu při převlékání čip, který snímal čas a ujetou vzdálenost, tekže poslední kolo mi nebylo i po konzultaci s pořadateli uznáno a započítáno. Já však ale vím, že mi k celkému skóre najetých KM chybí 15km a ty se alepoň pro mě počítají!!

CO ZLEPŠIT?

- jízdu po zdi nahoru, jízdu po zdi dolů

NA CO NEZAPOMENU?

- určitě ty parádnické sjezdy a skoky do dálky , které jsem si přes den opravdu úžival. Dál nezapomenu na tu nekonečnou cestu do kopce, která čekala na závodníky každé kolo těsně před cílem. Pracovně jsem si ji nazval CESTA K SAPATANU, bo čeho je moc, toho je moc a tohohle bylo až přespříliš!! Netajím, že posledních 20metrů kopce jsem již druhý den poctivě tlačil bo sem měl strach, že bych mohl hodit třeba i záda!!